Zloděj sušenek

 ZLODĚJ SUŠENEK

 

Krade se ledaco: peníze, ženy,  auta.  Dokonce i nápady. Někdo tvrdí, že i dějiny.  To   nevím,  ale kus života určitě ukrást jde.  Dá  se ale ukrást láska, když  nám  ji někdo nechce, neumí nebo nemůže dát? A co potom máme dělat,  když jí potřebujeme k životu jako vzduch nebo slunce?

Osmiletý Honzík kradl sušenky.  Také  kvůli  tomu bral  léky. Měl se po  nich zklidnit. Krást sušenky! To se prostě nedělá. Ať je to v samoobsluze nebo  v diagnostickém ústavu. Nemá    se  ale    spousta  věcí.  My dospělí bychom,  panečku,  mohli vyprávět!

Nevlastní matka, tedy  nová  teta  od  taťky,  ta  je  ale  přísná. Nic   neodpustí. S otcem si v ordinaci notují (no, spíše ona předzpěvuje a on se  snaží přidat):"Co s tím klukem máme dělat? Matka ho dočista zkazila!"

Honzík to poslouchá a pohledem propaluje díry do koberce. Jeho obličej  nabývá výrazu zarputilého samuraje. Sotva se za otcem a jeho ženou  zavřely  dveře, zamračený samuraj z chlapcova obličeje zmizel. Mě se asi nelekl. Za těch skoro čtyřicet let už od zrcadla  vím,že  by se mě určitě samurajové nebáli.

Honza nejprve našel slzy, pak tužku a papír a potom i řeč. Tak  jsme spolu malovali. Jeden  velký ostrov.Tam je taťka, nová teta a Honzík.Jsou tam  bažiny a málo lidí. Ten druhý ostrov je malý, ale bydlí tam spousta  lidí. Je tam ale hlavně mamka  s novým strejdou a jejich miminkem. Moc místa nemají, ale pořád tam svítí  sluníčko.Z jednoho  ostrovu  na druhý se jezdí  nejrychlejší  lodí  na  světě.Už dlouho ji opravují nebo nefouká ten  správný vítr, proto na tom malém ostrově dlouho nebyl. 

V šedivé, úřední složce přede mnou leží spousta dokumentů. Sociální šetření  je přesné,strohé. Matka  Honzu  při  rozvodu  svěřila do péče jeho otce.  Údajně proto, že se bávala  útoků  bývalého muže. Byla ale také  zamilovaná a  čekala s přítelem rodinu.   

Otcova druhá žena a Honzík  si nerozuměli nikdy. "Úmyslně a provokativně ničí  nové věci,"stěžovala si nevlastní matka sociální pracovnici. Pak už následují  záznamy z pobytu v diagnostickém ústavu. Rvačky, provokace, vzdor, vyhrůžky sebepoškozením, krádeže. Krádež sušenek v samoobsluze během společné vycházky. 

Teď tu spolu sedíme a Honza kreslí a utírá si slzy. Snažím se v tom celém  vyznat. V přítomnosti otce  a  jeho ženy se mi opakovaně ozývá žaludek.  Už jsem se toho vedle nich nezbavil. Dokázal jsem dopředu odhadnout s čím přijdou. S Honzou zkrátka přes veškerou snahu nemohou vyjít.  K matce ho pustit nechtějí, aby to nebylo ještě horší. 

Ani ve škole si s Honzíkem nevěděli rady. Podle doporučení speciálního pedagoga ho paní učitelka neměla za písemný projev klasifikovat. Honza se ale při hodinách českého jazyka předváděl, vykřikoval, neposeděl. Na jednu stránku sešitu  se mu s bídou vešlo jedno  písmenko. Vypadalo to, jakoby potřeboval tu pětku  dostat. Ale ani pětky se nedají ve škole ukrást.  Vše ze zklidnilo, až když ji na  doporučení dětského psychiatra dostal. Písmenka se pak hravě vešla i mezi linky.

Doma se ale nezměnilo nic. "Je  to  prostě  grázl,  který  mě stojí zdraví a  peníze. Ať si ho vezme matka.  Nepřeji si ale,aby se ve vaší ordinaci beze mě manžel se svou bývalou ženou dohadoval!". Otcova druhá žena už nic neskrývala. 

Po opakovaných urgencích se konečně ozvala i vlastní matka.Už se zase odmilovala. 

Pak události nabyly prudký spád. Macecha Honzíka zbila,snad kvůli bačkorám, a pak ho namočila do vany se studenou vodou,aby"vychladl". Policejní hlídka Honzíka našla, jak bivakuje mezi popelnicemi poblíž matčina bytu. Matce ho předali  i s dekou a zásobou sušenek.

Tak se nakonec dočkal a ta  nejrychlejší loď na světě konečně přijela.   

Trochu se bojím, aby se po nějakém čase zase nezačaly ztrácet sušenky. Na  obzoru jiný ostrov není.

 

Podpoříme Vás ve Vašem úsilí změny a budete-li chtít, budeme Vás ve Vašem úsilí doprovázet.